在手机上保存，获得更好体验
Zřejmě letos nikde nejsou kytky - Marie Rottrova
Když si klíče dáváš na věšák
A když slyším tvé ahoj
Když zas usednout se chystáš
Za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš-to jsem rád
Že jsem doma
Ani zmínka že tu jsem i já
Pročpak neříct že tu se mnou
Rád jsi že se mnou
Ty v tom rozdíl asi nevidíš
Je to totéž dá se říct
Všechno vůbec kolem nás je stejné
Jen my dva jsme o kus dál nic víc
Dřív ses jinak ke mně zdálek vracel
Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ
Dnes to je i není totéž
Dnes to vůbec není totéž co dřív
R tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
Když pak vypínáš své stereo
A když já už knížku dočtla jsem
Proč se nezeptáš nač myslím
Jak ses ptával před časem
Bude půlnoc časně ráno vstáváš
Jsme už rozumní já vím
Řekni není to brzy
Jestli není to moc brzy
Za tak málo zim
Tak mou ruku ve tmě najdi tak
Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst
Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout
Kolik proměn má noc kolik hvězd
Ještě tisíkrát chci mít ten pocit
Že jsi vlastně jen z mé lásky živ
Že se milujem i dnes
Že to vůbec není jiné než dřív
R tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti scháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
R tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti scháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
