在手机上保存，获得更好体验
To je můj hrad, to je můj dům.
Svou duši jsem skryl do základů.
Až jednou vyhoří, tak duše má najde klid.
Však do těch chvil musím tu žít.
To je můj dům, co aby moh‘ stát,
já dopustil jsem se křivd a leckdy i zrad.
Hrbil jsem hřbet, uhýbal očím a svědomí lhal,
jen aby tu stál, aby tu stál.
To je dům, kde sám už svůj pokoj nehledám.
Moje tajná skrýš, v níž nebudu klidně spát.
To je dům, co vám jednou prázdnej zanechám.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád, už napořád.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád.
To je můj dům, co postavil jsem.
Ať pro vše, co mám, dost místa je v něm.
Nic z toho teď nevezmu si, až můj vlak odjede pryč.
Jen zametu práh a předám ti klíč.
To je dům, kde sám už svůj pokoj nehledám.
Moje tajná skrýš, v níž nebudu klidně spát.
To je dům, co vám jednou prázdnej zanechám.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád, už napořád.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád.
To je dům, kde sám už svůj pokoj nehledám.
Moje tajná skrýš, v níž nebudu klidně spát.
To je dům, co vám jednou prázdnej zanechám.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád, už napořád.
Jen špína na dlaních, ta zbyde mi napořád.
To je ten dům, co budeš v něm žít.
Má v krovu pár děr a chatrnej štít.
I když v něm nenajdeš vše to, co jsem ti sliboval,
je to tvůj dům, tak pojď, lásko, dál.
Je to tvůj dům, tak pojď, lásko, dál.
