Když se hmota zhroutila
Sama v sebe vírem obřích sil
V tektonickém běsnění
Kdosi průrvy čímsi naplnil...
To tiché peklo tváří se jak ráj
Mrtvý kalich... plný po okraj...
Relikt dávných implozí
Kámen, voda, oheň - všehochuť
Ještě včera netečný
Náhle kypí, vaří se jak rtuť...
Žhavé magma stoupá nad ponor
Zrcadlově převrácených hor
Jak pírka v bouři vod
Hledáme pevný bod
Jak dál?
Jsme jen úder systoly
V mechanickém soukolí
Jsme stále stejní
Beznadějní
D.N.O. čeká jako dech
Tam v příkopech
Jak křik a ticho v nás
Jak odvrácená tvář
Tak zvrásněná
Jak kůže starých žen
Jsme jen chmýří... hvězdný prach
Kalný svit v hlubinách,
jenž sám
naše schránky zas uloží
Do sopečných podloží
A vzkřísí černý
Trojrozměrný
Dotek stvoření
Z vod i kamení
I z toho ohně co je v nás
D.N.O. číhá... ztrácí tvar
V propadlinách
Nevzejde nový den...
