ZAŠEPTEJ
Spočítej jizvy, co máš pod kůží,
ty co jsou vryté do částí těla,
skryté pro oko, hodně hluboko.
Když srdce věří a hlava touží,
jakoby bránit ses neuměla,
jako nedospělá, děláš cos nechtěla.
Víš dobře, že se to někdy stává,
taky ses spálila tolikrát,
sama sebe se ptáš, proč zase škrtáš.
Cosi ti zezadu našeptává,
že s ohněm si můžeš hrát,
když víš, co znamená, pořádně spálená.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
špatně by se usínalo bez naděje.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
aspoň, než tě někdo další nezahřeje.
V paměti nezbyla ani jména,
vědělas, že už to nehledáš,
když jsi hlavním vchodem
šla s pánským doprovodem.
Tušilas že to nic neznamená
ten pocit už dávno znáš,
ze čtyř očí přiopilých,
ráno zbyl pár provinilých.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
špatně by se usínalo bez naděje.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
aspoň, než tě někdo další nezahřeje.
Zašeptej, zašeptej,
zašeptej, zašeptej,
zašeptej, zašeptej,
zašeptej
Nevíš, jestli bys brala zpátky,
ale moc tomu nevěříš,
že tohle vzplanutí by bylo bez chuti.
Už jsi dost stará na pohádky,
ale nevíš, co nezkusíš,
hledáš zapálení do stejného probuzení.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
špatně by se usínalo bez naděje.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
špatně by se usínalo bez naděje.
Zašeptej, zašeptej, než se rozední,
zašeptej, že jsem poslední,
aspoň, než tě někdo další nezahřeje.
Zašeptej, zašeptej,
zašeptej, zašeptej,
zašeptej, zašeptej,
zašeptej
