Mám tvůj úsměv jako aperitiv,
chci ho vidět každý den.
Jako nádech, výdech těsně před napitím,
prostě každý celý den.
Tak pojď a věř anebo stůj,
můj názor znáš, tak nesprintuj.
V ústech voda mlčení pár vteřin, pár dní nezmění,
nemáme čas doufat, tak za to vem.
Nezbejvá jen touha, není to sen,
nemáme čas doufat, není to pád,
je to jenom touha po pádu vstát,
prostě prima den.
Mám tvůj úsměv jako aperitiv,
fotky vídám každý den.
Dotýkám se, ale nikdy nezachytím,
jako blázen každý den.
Tak pojď a věř anebo stůj,
můj názor znáš, vím, není tvůj.
Dva ohně vodu mlčení i těch pár vteřin promění,
nemáme čas doufat, tak za to vem.
Nezbejvá jen touha, není to sen,
nemáme čas doufat, není to pád,
je to jenom touha po pádu vstát,
prostě další prima den.
Nezbejvá jen touha, není to sen,
nemáme čas doufat, není to pád,
je to jenom touha po pádu vstát,
prostě další blbej den.
