时间：2009-10-02
在手机上保存，获得更好体验
Sbohem, lásko (Laisse moi petite fille) - Waldemar Matuška
Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si ji ved
Byla krásná to vím a já měl strach
Jak říct když na řasách
Slzu má velkou jako hrách
Sbohem lásko nech mě jít
Nech mě jít bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál
A tak šel čas a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka
Co jsou jak hojivej fáč
Bůh ví co jsem to zač
že přináším všem jenom pláč
Sbohem lásko nech mě jít
Nech mě jít bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál
Já nevím kde kde se to v člověku bere
Ten neklid co ho tahá z místa na místo
Co mu nedovolí aby se usadil
Aby byl sám se sebou spokojenej
Jako většina ostatních
Aby dělal jen to co se má
A říkal jenom to co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě
Vážně fakt
Nananana
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
