SÁM
Výška mámivá, kolik mladých hlav a slabých křídel
podlehlo už tomu vábení.
Pýcha marnivá, tolik pokušení, nových jídel,
všechno chtít jak smyslu zbavení.
Vymést každý flám, všechno urvat silou mladých bláznů,
nestarat se, co pak přijde dál.
Natruc představám, náhle skončil jsi ve vzduchoprázdnu
falešných snů, že jsi všude král.
Tak jsi skončil sám, už zavrhli Tě všichni známí.
Nevíš, kudy kam, chceš zas k výšinám.
Strachem udupán, dál se cítíš zneuznaný.
Zády k příčinám, zůstáváš dál sám…
Když jsi všechny zval, všechny hostil a za všechno platil,
měl jsi známých, kolik sis jen přál.
Sám sebe ses vzdal, v davu lidí sám sebe jsi ztratil.
Každý ve Tvé přízni se rád hřál.
Tak jsi skončil sám, už zavrhli Tě všichni známí.
Nevíš, kudy kam, chceš zas k výšinám.
Strachem udupán, dál se cítíš zneuznaný.
Zády k příčinám, zůstáváš dál sám…
Tak jsi skončil sám, už zavrhli Tě všichni známí.
Nevíš, kudy kam, chceš zas k výšinám.
Strachem udupán, dál se cítíš zneuznaný.
Zády k příčinám, zůstáváš dál sám…
Na chodníku dál čekáš, až Ti něco hodí
někdo z těch, co jen kolem prochází.
Život nečekal, spěchal, jak dav, co tu proudí.
Nikomu z těch lidí vůbec nescházíš…
